Reportáž z turnajů a ligy
Lakros žije!
Lakrosový tým Šohajé Strážnice se nám velmi pěkně rozrostl, aktivně se zúčastnil dalších turnajů a především vstoupil do 2. Moravské lakrosové ligy.
Prvním ze zmíněných turnajů byly Heřmaničky – největší turnaj v republice. Účastnilo se ho 24 týmů a hrálo se celou sobotu a neděli. My jsme dorazili už v pátek a měli jsme možnost se seznámit s menší lakrosovou komunitou a šampiony tohoto sportu. V sobotu jsme odehráli 3 zápasy ve skupině, ale vyhrát se nám nepodařilo. V neděli jsme tedy hráli 3 zápasy s rovnocennými týmy a 2 z těchto zápasů jsme vyhráli. Nicméně štěstí nám nepřálo a my jsme o skóre zůstali poslední. Závěrečný zápas jsme však s přehledem vyhráli a celkově skončili na našem oblíbeném předposledním místě.
Další turnaj byl v srpnu, a to Chropyňský klín. Bylo tam sice méně týmů (celkem 6), ale za to výkonově vyrovnanější. Z pěti zápasů jsme prohráli jen jeden (2 jsme vyhráli a 2 remizovali), což byl velký úspěch. Především musím pochválit našeho nového brankáře – Jakuba Múčku – který podal vynikající výkon. Na tomto jednodenním turnaji jsme obsadili 4. místo, když 3. místo vybojoval začínající tým z Lanžhota, který nás porazil na nájezdy.
Posledním turnajem na dlouhou dobu byl Burčákový džbánek v Mikulově. Týmů bylo 16, a jelikož se měla týden na to hrát liga, měli jsme pouze 2 hráče na střídání, což není dost. Proto nás posílil kamarád z Prahy, který se mnou hraje za Trilobit Omegu 2.PLL. Jak už bylo v našem začínajícím týmu zvykem, nevyhráli jsme v základní skupině ani jeden ze tří zápasů, a tak jsme se dostali do duelů se slabšími týmy. V prvním jsme porazili holky z Mikulova 10:0 a ve druhém zdolali tým Tyšunek 10:7. Na konci víkendu jsme se tedy mohli radovat ze 13. místa. Tím se nám podařilo zlomit prokletí předposledního umístění a také dokázat, že se viditelně zlepšujeme, což je dobře.
První kolo 2. Moravské lakrosové ligy následovalo 9. 10. 2010 v Kroměříži. Byl to den, na který jsme se připravovali 9 měsíců. Konečně jsme mohli porovnat naše výkony s týmy na podobné úrovni a zjistit, jak na tom skutečně jsme. To už nebyl turnaj, kde o nic nejde. Liga je liga a tam hraje každý naplno. A my jsme nebyli výjimkou. První zápas byl proti nováčkům z Lanžhota. Během první půlky jsme měli na vrch, avšak v té druhé jsme nestačili na jejich víceméně jediného nejlepšího hráče a kapitána, a tak zápas skončil remízou 6:6. V dalším klání jsme se postavili týmu Fénix Zábřeh. Tento tým nás porazil na našem prvním turnaji v Olomouci 8:4 a my mu měli co vracet. Naše hra se o hodně zlepšila a konečně jsme začali hrát jako tým. Především díky tomu jsme vyhráli 5:4 a připsali si první vítězství v lize. Naše radost neznala mezí. Následoval však ještě jeden zápas. S Bronchem z Chropyně jsme hráli na Klínu a tam je porazili o gól. Bylo vidět, že nás podcenili a tušil jsem, že dnes už tu chybu neudělají. Po veselém a přátelském pozdravení začal drsný zápas, kde nikdo nikomu nic nedaroval. Ani jeden z týmů nechtěl ztratit cenné body. Únava však panovala na obou stranách a moc šancí jsme si nevytvářeli. Brankář Kuba nás několikrát podržel, když zmařil pár breaků a i naše obrana byla úžasná, ale útok byl chabý. Naštěstí se to samé dalo říct o soupeři a zápas skončil shodně 3:3. Oba týmy byly spokojené a naše přátelství neutrpělo újmu. Teď už jen čekáme na zanesení výsledků do internetové databáze, abychom je zde mohli pravidelně prezentovat.
Děkuji všem hráčům za jejich výkony a Orelské Jednotě a všem sponzorům za podporu a důvěru v náš tým.
tréňa